Arthur C. Clarke - 2001: Vesmírná odysea
Arthur C. Clarke patří k těm nejlepším sci-fi spisovatelům, a jeho kniha 2001: Vesmírná odysea se řadí mezi ty největší knižní klasiky. Poprvé vyšla v roce 1968, tedy v době, kdy ještě žádný člověk nestanul na Měsíci a Mezinárodní vesmírná stanice nebyla ani na papíře. Možná jste i viděli stejnojmenný film Stanleyho Kubricka.
Děj začíná v dávné minulosti, kdy po Zemi chodili předci lidí, takzvaní opolidé. Opolidé s mozkem ne o mnoho větším než angrešt nejsou zrovna vládci planety, a každý den se oprávněně bojí o svůj život. Jednoho dne přistane na Zemi tajemný objekt, který jak se zdá, chce naučit naše předky různým věcem. Naučí je házet kameny, zacházet s nástroji a hlavně je naučí zabíjet, tedy všechny úkony, které potřebuje znát každá úspěšná rasa.
O pár milionů let kolem roku 2000 vzlétá kosmická loď s jediným pasažérem na Měsíc. Ten už je nyní trvale obydlen lidskou kolonií, která zde v hloubce několika metrů najde ten stejný záhadný objekt, který z opolidí udělal smýšlející a vraždící tvory. Samozřejmě americká vláda se snaží vše ututlat, a na prošetření objektu posílá vědce ze Země.
Musím říci, že miluji sci-fi, a jen co slyším slovo vesmír mrazí mě v zádech. Popis vesmíru od A. Clarka je neuvěřitelně krásný, a celou dobu si přejete, abyste mohli vzlétnou se svojí lodí k Měsíci, Jupiteru nebo k Saturnově prstenci. Samozřejmě další výhodou po přečtení bude, že pochopíte o mnoho více vtipů a narážek v Červeném trpaslíkovi.
Patrně nejnudnější část pro mě byl začátek, kde je popsán život našich předků. Chápu kam tím autor směřoval a co chtěl říci, a i já jsem měl takový zvláštní pocit, že je neuvěřitelné čeho jsme jako lidstvo dosáhli. Jenže já už se těšil až si budu číst o vesmíru, těšil jsem se na popis vesmírných lodí a různé futuristické věci. O to větší nadšení jsem prožíval, když jsem se k těmto pasážím dostal.
A tento pocit se ještě znásobí, když si u popisu různých částí naší Sluneční soustavy představíte hudbu od Richarda Strausse Tak pravil Zarathustra nebo od Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji. Tedy hudbu, která hrála ve filmu 2001: Vesmírná Odysea.
Skvěle fungovala část z vesmírné lodi Discovery, a dovedl bych si představit celou knížku jenom o putování dvoučlenné posádky nekonečným vesmírem. Bavilo mě číst o rutinním životě na této lodi, a o přerodu super chytrého počítače HAL 9000 na šílence. Ovšem největší odměna pro čtenáře nastává na konci, který je geniální a opravdu zajímavý. I kdyby vás kniha v průběhu děje nudila, konec vše vynahradí, a celou knížku posouvá o řád víš.
Pokud zastáváte názor, že tištěné slovo je mrtvé, podívejte se na film od Stanleyho Kubricka, který knize rozhodně nedělá ostudu. A na svou dobu film vypadá fantasticky.
Arthur C. Clarke - 2001: Vesmírná odysea 95%
