Já versus knihy

„Bratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraždu provést.“

Už podle první věty v knížce máte pocit, že vás čeká něco jiného, něco co se odlišuje od běžných detektivek. A tento pocit se ukáže být správným. Sledujeme zde osud Richarda Marka a jeho přátel sem tam nepřítel. Jedná se opravdu o komplexní knihu, kde se vracíme k událostem na počátku minulého století, do druhé světové války a poválečného Německa.

Nutno na začátek říci, že děj rozhodně není vyprávěn lineárně. Začátek se odehrává v roce 1966 a poté různě přeskakujeme do různých časových období. Na jedné stránce například čteme odstavec o událostech 30 let před dobou, ve které se odehrává hned následující odstavec. To vše bez jakéhokoliv varování a tak se občas stane, že čtete a najedou nechápete, co se děje a musíte si uvědomit, že autor si s vámi občas pěkně zahrává. Toto se naštěstí neděje moc často, protože jinak je vše geniálně napsané a světě div se, dává to i smysl.

Děj začíná v Egyptě. Richard Mark nám začíná vyprávět jeho příběh. Z nějakého důvodu se Markův bratr odhodlá spáchat sebevraždu. Pak ještě zjistíme, že náš hrdina odevzdal nějaké, zřejmě důležité, dokumenty pravděpodobně špatnému Američanovi (Ano začátek je opravdu hodně bizarní). Zprvu si říkáte, že to nedává vůbec žádný smysl a moc se nechytáte, a právě ta touha poznat, že vše do sebe musí krásně zapadat vás nutí číst dál a dál.

Už dlouho jsem nečetl knihu, kde by mi byl hlavní hrdina tak sympatický. Nejenže to není žádný terminátor bez emocí, ale dost často chybuje. Velice rychle se do něho vcítíte a budete si připadat, že je to váš vlastní bratr.

Kniha nemá žádné kapitoly, dělí se pouze na 4 části a vše co jsem napsal o ději, je zhruba čtvrtina první část, a až poté začne jízda, která z této knihy dělá mistrovské dílo. Najednou se ocitáme o 20 let dříve, dovídáme o osudu nějakého člověka s východoevropským příjmením, a pak zase čteme o jistém Řekovi, a o jeho celé rodině. Řek žije v Paříži, kde se seznámí s jistou německou dívkou, a také o dívce se dozvídáme úplně vše, včetně toho jak zemřel její děda a jaký je její otec hajzl. A takhle poznáme zhruba půlku Německa, ale přísahám, že je to opravdu úžasná kniha.

Z celého příběhu je cítit německý komplex z druhé světové války, která je zde hodně probírána. Dává na ní pohled i z druhé strany, než jsme z amerických filmů zvyklí, ale více než válka se zde řeší politika a poválečné vypořádání s nacistickými vrahy. Autor nahlíží na Německo opravdu kriticky, a skoro až se omlouvá za hříchy své vlasti a snaží se nám ukázat, že ne všichni Němci zvedali pravou ruku na pozdrav Führerovi.

Nezbývá mi než knihu doporučit a až půjde kolem nějaké knihkupectví či antikvariátu neváhejte ani vteřinu a kupte si ji. Na internetu jsem dokonce viděl tuto knihu za 29 korun což je za jednu z nejlepších knih co jsem četl, super cena. Mimochodem můj výtisk měl opravdu hodně překlepů, ale ani to mě nezkazilo zážitek ze čtení.

Johannes Mario Simmel – Všichni lidé bratry jsou 95%

„Člověk má málo štěstí“ - Albert Einstein